Základní škola Služovice

Nové internetové stránky ZŠ a MŠ Služovice: http://www.zsamssluzovice.cz/

Historie školy ve Služovicích

(výpis z Opavsko č. 7/1963, jak ho zapsal ze zachovaných protokolů o zkouškách na škole ve Služovicích v. l. 1867-73, které jsou uloženy /tehdejší název/ v archívu Slezského ústavu ČSAV v Opavě - školský inspektor Arnošt Mazur.)

V polovici minulého století patřila služovská obec mezi nejchudší v okolí. Obecní pokladna zela prázdnotou a občané se jen tak živili. Největší nespokojenost vzbuzovaly školské poměry v obci.Služovice neměly ještě v roce 1865 školu a děti docházely denně do školy v Oldřišově, jen v zimě přicházel do obce z Oldřišova třikrát týdně na půlden učitelský pomocník a vyučoval tu zprvu po domech, později v Rothrově hostinci. Bylo to vyučování-nevyučování. Docházka do oldřišovské školy byla malá a v zimě za tři půldny se nedalo mnoho naučit v nevytopené a čadivými lampami nedostatečně osvětlené místnosti. Prospěch služovských dětí upadal ve srovnání s dětmi oldřišovskými. A služovské děti nebyly méně bystré než oldřišovské, vždyť mezi 115 dětmi ze Služovic nezjistila zkušební komise za pět let ani jediné dítě slabomyslné.
Nespokojenost rostla a Služovští se rozhodli pro nápravu. Postavit však v té době novou školu bez peněz nebylo snadné. Služovští však měli dostatek odvahy. Vyhledali vhodné stavební místo pro školu - panskou poustku (opuštěný grunt) v obci a 200 říšských tolarů, které za ní oldřišovské panství požadovalo, usmlouvali.Nebylo peněz na poustku,nebylo ani na školu. Oldřišovská školní obec nebyla ochotna ani trochu pomoci, nechtěla ani Služovským vrátit částku,kterou museli složit jako přiškolená obec na stavbu školy oldřišovské. Byla to těžká jednání při prázdné obecní pokladně a s prázdnými kapsami služovských občanů. Avšak vůle a nadšení vykonat dobro pro děti vše přemohly. Ještě v roce 1865 sjednali v Provinční pomocné pokladně ve Vratislavi půjčku 1 400 tolarů a na jaře 1866 se začalo se stavbou. Cihly vyrobili a vypálili služovští občané sami,oldřišovské panství - budoucí kmotr školy - dodalo dříví,na vlastní zednické práce a tesařské práci služovští muži nešetřili sil. Stavba rychle rostla. Od 31.října 1866 do 1.srpna 1867 byla pod střechou a připravena k předání. V té době služovské děti nechodily již do školy v Oldřišově - mezi oběma obcemi nebyly v té době dobré sousedské vztahy. V Rothrově hostinci jim upravili šenkovní místnost a tam se vyučovalo za popl. 15 tolarů. Původní plán jednotřídní školy byl ještě během stavby změněn na dvojtřídní, protože počet dětí vzrostl o 29 z Vrbky, které sem byly přeškoleny v roce 1865.
Dne 10.dubna 1867 byl na služovskou školu ustanoven a potvrzen učitel Josef Ludvík z Velkých Hoštic. Jeho dekret arcibiskupského komisariátu z 31.3.1867 prozrazuje, že měl tehdy 36 let, z nich 16 odučitelovaných. Byl dobrým hudebníkem. Za vedení školy ve Služovicích měl zajištěných 120 říšských tolarů platu a za 45 tolarů naturálních požitků,v nichž bylo započteno 7 sáhů dřeva pro otop bytu.
Ludvíkův příchod do obce byl slavným dnem služovské školy i celé obce. Všichni se na tento den připravovali, vždyť to byl dobrý a v širokém okolí známy učitel.V Hošticích se s ním loučili s hudbou a zahráli mu na rozloučenou píseň, kterou sám složil. Ve Služovicích jej vítali občané i školní děti.
Dne 24.října 1867 byla slavnostně otevřená školní budova. K této slavnosti složil nový učitel dvě moravské písně, které s dětmi nacvičil a na slavnosti provedl. Přitom 11 žáků hrálo na klarinety a flétny a učitel doprovázel na housle. Písně byly vytištěny švabachem - pravděpodobně v Opavě - a na slavnosti se rozdávaly dětem i dospělým.,, Píseň prvního slavného posvěcení školy služovské" začínala slovy: "Buď pozdraven,vítán, o dne radosti, buď pozdraven ……..", a druhá píseň začínala: "Přiblížil se pro nás den radostný…" Slavnost byla dojemným projevem nadšení a radosti nad vykonaným dílem a manifestací lásky k dětem, jejichž dobro mělo být novou školou zabezpečeno.
Když Služovští školu postavili, ulevilo se dětem. Nemusely již denně putovat 3 km do Oldřišova a zpět. Nejvíc se ulevilo těm nejmenším. Vyučování se zlepšilo ve srovnání s dřívějším stavem. Třebaže se za stupínkovitě zvyšujícími lavicemi tísnilo v jedné třídě 120 dětí, mohlo se nyní více času věnovat vyučování s oblíbeným učitelem, který s dětmi mluvil jejich mateřštinou.
Ve Služovicích se vyučovalo denně tři hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne, ve středu a v sobotu odpoledne bylo prázdno. Tedy prakticky 26 hodin týdenního vyučování. Návštěvnost školy se zlepšila. Do školní pokladny přibývalo sotva 2 tolary ročně z pokut za zameškanou školní docházku. Školu zameškávalo 3-5 dětí, což nečinilo průměr ani 5%. Pruské úřady pokutovaly přísně každé zameškání. Učitel Ludvík měl děti rozdělené do tří oddělení: nováčky, střední a nejvyšší. V prvých pěti letech nové školy bylo na škole okolo 120 dětí.

Každým rokem konaly se ve škole vizitační zkoušky, jichž se zúčastňovali kromě učitele Ludvíka školní dozorce - oldřišovský farář Knopik, zástupci obce(Peterek,Ant.Rother nebo Vehovský), někdy též učitele z Oldřišova, z Hněvošic a odjinud. Zkoušky - pokud máme zprávy - byly konány v nové služovské škole 18.dubna 1868, 28.července 1869, 6.května 1870, 6.července 1872 a 30.dubna 1873. Bývala to mimořádná událost pro děti a školu.Svátečně oděné děti odpovídaly ve třídě na otázky, psaly na tabulky, do sešitu a počítaly.o výsledku se vyhotovoval protokol. Obsah zkoušek odpovídá duchu doby a intencím pruského režimu.Hlavními zkušebními předměty bylo náboženství,biblická dějeprava, čtení, počty,psaní a němčina. Průběh zkoušek z těchto předmětů byl v protokole rozváděn do podrobností. Ostatní předměty, zeměpis, přírodopis, dějepis, kreslení, zpěv aj. byly odbývány strohými poznámkami: Uspokojuje. S vlastivědou Slezska a pruského státu jsou děti obeznámeny, zpívají kostelní a běžné školní písně apod.
Podle zachovaných protokolů o zkouškách na služovské škole a v prvních letech jejího trvání poznáváme, že to byla škola moravská, kterou naplňovala mateřská řeč dětí i jejich vlasteneckého učitele a kde zněly krásné hlučínské písně.
Učitele Ludvíka měli služovští občané rádi. U školy mu postavili stodůlku a chlívek pro prase, opatřili jej půljuterkovou (asi 15 árů) zahrádkou a dali kousek půdy na ovocný sad, který tu zakládal. Ve škole sám topil, v obci bezplatně konal funkci písaře a lidového soudce. Byl dobrým hudebníkem a rád s dětmi zpíval, dokonce i sám komponoval.